FIFA V. UEFA: JAK SE Z FOTBALOVÝCH SPOJENCŮ STALI OTEVŘENÍ SOUPEŘI

Vztahy mezi FIFA a UEFA byly vždy do určité míry mocenským soubojem. Evropský fotbal generuje obrovskou část příjmů celého odvětví, zatímco FIFA stojí v čele světového fotbalu a zastupuje 211 národních asociací. V posledních týdnech ale tradiční institucionální rivalita přerostla v něco mnohem vážnějšího.

UEFA otevřeně oznámila, že ztratila důvěru v prezidenta FIFA Gianniho Infantina. Proti jeho vedení se přidaly také další kontinentální konfederace, některé evropské národní asociace už oznámily, že ho v příštích volbách nepodpoří, a uvnitř samotné FIFA přišli o své pozice lidé, kteří se proti jeho postupu veřejně postavili.

Jak se ale světová fotbal dostal až sem?

OD SPOLUPRÁCE K ROSTOUCÍMU NAPĚTÍ

Gianni Infantino přitom není člověkem, který by stál mimo evropský fotbal. Právě naopak. Před zvolením prezidentem FIFA v roce 2016 působil jako generální sekretář UEFA a patřil mezi její nejvýraznější představitele. Po přesunu do čela FIFA se ale vztahy mezi oběma institucemi postupně začaly komplikovat.

Jedním ze zdrojů napětí byla stále výraznější snaha FIFA rozšiřovat vlastní soutěže a komerční aktivity. Rozšířené mistrovství světa, nový formát mistrovství světa klubů a další zásahy do už tak přeplněného mezinárodního kalendáře opakovaně narážely na odpor evropských lig, klubů i UEFA.

Za sporem přitom není jen otázka počtu zápasů. FIFA a UEFA soupeří také o komerční práva, příjmy a kontrolu nad nejhodnotnějšími částmi fotbalového byznysu.

A právě tato otázka se nakonec stala jádrem současného konfliktu.

FIFA Forward Enterprise (FFE) : plán za miliardy dolarů

FIFA následně během nedávného FIFA World Cup oznámila, že pracuje na vytvoření nové komerční společnosti FIFA Forward Enterprise (FFE). Do nové struktury měla být podle dostupných informací převedena část nejcennějších komerčních aktiv FIFA spojených s jejími soutěžemi. FIFA následně plánovala nabídnout minoritní podíl soukromým investorům. Hodnota této společnosti se měla pohybovat kolem 20 miliard dolarů, přičemž prodejem přibližně pětinového podílu mohla FIFA získat několik miliard.

Kontroverzi ještě zvýšily informace o potenciálních investorech. Mezi nimi měla být například společnost Thrive Capital založená Joshuou Kushnerem, bratrem Jareda Kushnera – zetě amerického prezidenta Donalda Trumpa.Infantino přitom v posledních letech udržuje s Trumpem velmi blízké vztahy.

Pro kritiky tak začala vznikat problematická kombinace: miliardový obchod týkající se nejcennějších aktiv světového fotbalu, soukromí investoři a otázky ohledně způsobu, jakým byl celý projekt uvnitř FIFA připravován.

"Projekt jednoho člověka"

A odpor nepřišel pouze zvenčí. Jedním z nejvýše postavených představitelů FIFA, kteří proti projektu vystoupili, byl její provozní ředitel Kevin Lamour. Lamour na konci července zveřejnil mimořádně kritické prohlášení. Tvrdil, že administrativa FIFA byla prezidentem Infantinem ohledně projektu uvedena v omyl, a FFE označil za „projekt jednoho člověka“. Ve stejný den rezignoval také senior adviser FIFA Carlos Cordeiro a tlak na Infantina tak prudce rostl. O den později, 1. srpna, FIFA celý plán FFE zastavila.

To však spor neukončilo. Naopak – otázka se přesunula od samotného projektu k tomu, jak je FIFA pod Infantinem řízena.

UEFA a ztráta důvery v infantina

Reakce UEFA byla mimořádně tvrdá. Evropská konfederace oznámila, že v Infantina ztratila důvěru, a projekt FFE označila za netransparentní dohodu připravovanou v zákulisí bez jakékoliv předchozí konzultace s ostatními "hráči" na trhu.

Kritika přitom nesměřovala jen proti samotnému vstupu soukromých investorů, ale především proti způsobu, jakým měl celý projekt vznikat. Podle UEFA nelze s nejcennějšími komerčními aktivy světového fotbalu nakládat jako s majetkem prezidenta FIFA nebo úzkého okruhu jejího vedení. FIFA totiž není její prezident – je to organizace tvořená 211 členskými asociacemi, které zastupují světovou fotbalovou komunitu.

Právě otázka transparentnosti, odpovědnosti a koncentrace moci v rukou Infantina se tak postupně stala jedním z hlavních témat rostoucí opozice proti jeho vedení.

Proti Infantinovi se formuje širší opozice

Pro Infantina je zásadní, že současný konflikt už nelze jednoduše označit za tradiční souboj FIFA proti evropské UEFA. Evropská konfederace vydala společně s Asian Football Confederation (AFC) a severoamerickou Concacaf otevřený dopis, ve kterém obvinily FIFA a jejího prezidenta z narušení vzájemné důvěry prostřednictvím klamání.

Opozice zároveň začíná mít konkrétní podobu i na úrovni jednotlivých národních asociací. Fotbalové asociace Anglie, Walesu, Irska a Skotska už stáhly svou podporu Infantinovi a oznámily, že při prezidentské volbě FIFA v roce 2027 jeho znovuzvolení nepodpoří.

Právě zde se může změnit politická dynamika celého sporu. UEFA má 55 členských asociací, zatímco FIFA celkem 211, takže samotná Evropa nemá dostatek hlasů na to, aby Infantinovo vedení změnila. Pokud se ale současná kritika promění v širší koalici napříč několika konfederacemi, může před volbami v roce 2027 představovat podstatně vážnější problém.

Infantino přitom stále disponuje významnou podporou řady členských asociací, mimo jiné díky rozsáhlým rozvojovým programům a finančním prostředkům distribuovaným FIFA. Současný konflikt se však postupně přestává týkat pouze vztahu mezi FIFA a UEFA a začíná se měnit v boj o budoucí vedení světového fotbalu.

UEFA navíc nezůstala pouze u veřejné kritiky. FIFA následně zaslala tzv. preservation letter, tedy formální výzvu k zachování dokumentů, komunikace a dalších potenciálních důkazů souvisejících s projektem FFE.Takový krok může předcházet případnému právnímu řízení a naznačuje, že spor se začíná přesouvat také do právní roviny. Podle dostupných informací UEFA zvažuje další právní možnosti vůči FIFA a Infantinovi, mezi nimiž se objevila také možné zahájení arbitráže, nebo řízení před příslušnými regulatorními orgány.

Spor se tak už netýká pouze politické odpovědnosti za způsob přípravy FFE, ale potenciálně také právní odpovědnosti za okolnosti, za nichž projekt vznikal a byl prosazován.

FIFA VRACÍ ÚDER A vyhodila svého kritika

Celý konflikt dostal další rozměr v polovině srpna, kdy FIFA potvrdila odchod svého provozního ředitele Kevina Lamoura – jen něco málo přes dva týdny poté, co veřejně kritizoval Infantina a způsob přípravy projektu FFE.

Právě načasování jeho odvolání vyvolalo další vlnu kritiky a otevřelo otázku, jaký prostor uvnitř FIFA existuje pro představitele, kteří se rozhodnou veřejně zpochybnit postup jejího prezidenta.

Výrazně se ozvala například viceprezidentka UEFA Laura McAllister, která s Lamourem dříve spolupracovala. Označila jej za zásadového a respektovaného sportovního lídra a jeho odvolání za krok, který FIFA oslabuje a vysílá „hluboce znepokojivý signál“ všem, kteří usilují o změnu uvnitř organizace.

Podle McAllister přitom stažení FFE mohlo být příležitostí k větší transparentnosti a změně kultury řízení FIFA, v níž by vedle komerčních a finančních zájmů dostaly větší prostor také sportovní hodnoty. Odchod jednoho z nejvýše postavených představitelů, kteří celý proces otevřeně kritizovali, podle ní působí přesně opačným směrem.

Lamourův případ tak posouvá celý spor ještě dál. Už nejde jen o kontroverzní obchodní projekt, ale také o způsob řízení FIFA, vnitřní kontrolu jejího vedení a prostor pro nesouhlas uvnitř organizace.

Jak McAllister připomněla, FIFA není pouze její prezident – tvoří ji celá světová fotbalová rodina.

Spor o budoucnost světového fotbalu

Přes sílící kritiku by ale bylo předčasné tvrdit, že Infantino uvnitř FIFA ztratil kontrolu. Po vypuknutí celé kauzy získal podporu vysokých představitelů organizace na jednání v Maroku, kterého se Kevin Lamour neúčastnil. Zároveň má stále silnou pozici mezi řadou členských asociací po celém světě.

Právě proto bude případný boj o změnu vedení FIFA komplikovaný. Na jedné straně se formuje stále hlasitější opozice vedená UEFA a podporovaná částí dalších konfederací a národních asociací, na druhé straně stojí Infantino s rozsáhlou globální sítí podpory. O jeho budoucnosti tak nakonec nebudou rozhodovat prohlášení ani mediální tlak, ale především hlasy 211 členských asociací FIFA.

Projekt FFE byl možná spouštěčem současné krize, spor už ale dávno přesáhl otázku jedné kontroverzní obchodní transakce. Otevřel mnohem širší debatu o tom, jak má být světový fotbal řízen, kdo má kontrolovat jeho nejcennější komerční aktiva a jaké mantinely má mít moc prezidenta FIFA.

Stažení FFE proto konflikt neukončilo. Naopak odstartovalo debatu o transparentnosti rozhodování FIFA, vnitřní kontrole jejího vedení i prostoru pro nesouhlas uvnitř organizace.

S blížící se prezidentskou volbou v roce 2027 tak bude klíčové sledovat, zda se současná nespokojenost promění v dostatečně širokou koalici, která dokáže Infantinovu pozici skutečně ohrozit.

Protože tentokrát už nejde jen o FIFA proti UEFA. Jde o spor o to, jak – a kým – má být světový fotbal řízen.