Jednou z nejdiskutovanějších událostí fotbalového začátku roku bylo bezesporu prodloužení norského fotbalového útočníka Erlinga Haalanda s Manchester City, a to až do léta roku 2034 (tj. na 9,5 roku), což z této smlouvy udělalo rekordně nejdelší kontrakt v celé historii anglické Premier League. Pokud Haaland skutečně v Manchester City vydrží až do konce trvání smlouvy, mohl by to být jeho domácí klub až do konce kariéry. Ale je to vůbec právně možné? A jaká jsou rizika, která by pro hráče mohla z takové smlouvy plynout?
Prodloužením hráčské smlouvy s Erlingem Haaalandem si Manchester City zajistil služby jednoho z nejlepších útočníků současnosti na další dekádu. Podle pravidel FIFA, konkrétně článku 18 FIFA RSTP (Regulations on Status and Transfer of Players), je přitom maximální délka hráčské smlouvy pět let. Ve stejném článku je však stanovena výjimka tohoto omezení, a to v tom případě, pokud národní právní předpisy umožňují uzavření smlouvy na delší dobu, než právě zmíněných pět let. V této souvislosti je důležité zmínit, že hráči v anglických klubech jsou považování za zaměstnance a vztahují se na ně tak národní pracovněprávní předpisy – a tam v případě Anglie není maximální délka smlouvy stanovena, tudíž kontrakt v trvání 9,5 roku je z právního hlediska v pořádku.

Co dalšího o smlouvě víme?
Ačkoliv obsah smlouvy není veřejný, dle dostupných informací britského deníku The Sun si norský útočník přijde po podpisu prodloužené smlouvy na zhruba půl milionu liber týdně (cca 15 mil. Kč) – ročně by si tak měl Haaland bez případných bonusů vydělat v přepočtu zhruba 780 milionů korun.
Podle dostupných zdrojů byla ze smlouvy zároveň vynechána výstupní klauzule, což hráči v podstatě znemožňuje možnost jednostranného odchodu z klubu po dobu trvání smlouvy. Pokud by tedy Haaland chtěl změnit působiště, závisí jeho odchod pouze na ochotě klubu jednat o jeho případném přestupu. Na druhou stranu lze předpokládat, že smlouva obsahuje kompenzační mechanismy, které by hráči umožnily jednat o odchodu z Manchester City v případě, kdy by v klubu došlo k nějakým zásadním změnám.
Potenciální důsledky a rizika nového kontraktu
Jak to dopadne s Manchester City a finančními pravidly fair play?
Jako příklad zásadních změn lze uvést například případné sankce udělené Manchester City za porušování finančních pravidel fair play. V únoru roku 2023 byl totiž klub ze strany vedení Premier League obviněn z celkem 115 případů porušení finančních pravidel ligy, za což klubu hrozí poměrně široká škála možných trestů od pokuty, přes odebrání bodů, až po vyloučení ze soutěže. Důkazy získané během čtyřletého vyšetřování mají totiž údajně prokazovat, že se klub pokoušel zakrývat zdroje svých příjmu ve snaze být v souladu s finančními pravidly UEFA a Premier League.
Není to přitom poprvé, co se Manchester City potýká s podobnými problémy. Za porušení finančních pravidel byl klub potrestán již v minulosti, když:
V roce 2014 udělila UEFA klubu pokutu 60 mil. EUR (po nápravě vadného stavu nakonec klub musel uhradit třetinu této částky) a sankci v podobě omezení počtu hráčů z 25 na 21 na soupisce pro Ligu mistrů; a
v roce 2020 vyřadila UEFA klub na dva roky ze svých soutěží a udělila pokutu ve výši 30 mil. EUR. Manchester City se však tehdy proti těmto sankcím úspěšně odvolal k Mezinárodní sportovní arbitráži CAS, když trest ve formě vyloučení ze soutěží byl nakonec zrušen a udělená pokuta byla snížena na polovinu.
Jak již bylo uvedeno, Manchester City v současné době čelí více než 100 obviněním z porušení finančních pravidel, a to ve formě nesprávného finančního vykazování, utajovaných plateb a nedostatečné spolupráce při vyšetřování údajných přestupků.
Pokud by klub nakonec byl uznán vinným, hrozí mu teoreticky níže uvedené sankce:
vysoké pokuty: to by mohlo případně ovlivnit mzdovou strukturu klubu a jeho schopnost plnit finanční závazky vůči hráči;
odebrání bodů v lize: snížení šancí klubu v domácích soutěžích by mohlo vést k přehodnocení závazku ze strany Erlinga Haalanda;
sestup z Premier League: v případě udělení této extrémní sankce by mohlo teoreticky dojít k možnosti předčasného ukončení smlouvy;
vyloučení z evropských soutěží UEFA: pokud by City nemohlo hrát Ligu mistrů nebo Evropskou ligu, mohl by Haaland přijít o významné bonusy spojené s výkony v těchto soutěžích.
Navzdory tomu lze však dle mého předpokládat, že Haalandův právní tým vzal všechny výše uvedené skutečnosti a rizika při vyjednávání smlouvy v úvahu a zajistil mu tak v rámci kontraktu ochranné klauzule, které mu umožní z klubu odejít v případě, kdy by City skutečně čelilo vážným sankcím, které by mohly výrazně ohrozit Haalandovu kariéru.
Dopad na trh a rizika dlouhodobé smlouvy
Jak již bylo uvedeno, Haalandova 9,5letá smlouva je jedním z nejdéle trvajících kontraktů v novodobém fotbale. A ačkoli na první pohled přináší hráči i klubu jistou finanční stabilitu, nese s sebou také právní a tržní rizika.
Z širšího pohledu mohou být dlouhodobé hráčské smlouvy totiž vnímány jako umělé blokování trhu, což by teoreticky mohlo vést k zásahu ze strany FIFA v podobě změny pravidel. Zároveň může nastat obava z „hromadění hráčských smluv“, tzn. může docházet k situacím, kdy kluby budou podepisovat dlouhodobé smlouvy z toho důvodu, aby zabránily podepsat hráčům smlouvu s jiným klubem, ale zároveň nebudou mít nutně zájem a úmysl hráče herně využít.
Nezbývá si tak než počkat, co přinese budoucnost a zda Haaland skutečně bude po celou dobu obnovené smlouvy oblékat dres Manchesteru City.
Comments